Vysílání civilních expertů do aktivit krizového řízení v zahraničí

Civilní krizové řízení v kontextu předcházení a řešení krizí ve světě
Vysílání civilních expertů do aktivit krizového řízení v zahraničí

Slovenská republika se od svého vzniku aktivně podílí na zvyšování bezpečnosti a stability ve světě prostřednictvím účasti v činnostech mezinárodního krizového řízení (MKM) v rámci svého členství v mezinárodních organizacích jako jsou EU, OSN, NATO, OBSE a další. Tato oblast patří mezi dlouhodobé priority české zahraniční politiky. Dosud se SR zapojila do těchto aktivit především prostřednictvím vysílání profesionálních vojáků, policistů a celníků. Zkušenosti z dosavadního působení v MKM však ukázaly, že k zajištění bezpečnosti, stability a rozvoje v krizových oblastech je kromě nasazování vojenských nástrojů třeba i stále intenzivnější zapojení civilních expertů. Z charakteru současných krizí je totiž zřejmé, že žádná z aktuálních bezpečnostních hrozeb není jen čistě vojenská. I jejich řešení proto vyžaduje komplexní přístup.

Slovensko chce být připraveny aktivně na tyto tendence reagovat a tak naplňovat svůj závazek k spoluodpovědnosti za bezpečnější a stabilnější svět. V našich podmínkách však dosud chybět ucelený systém budování, udržování a následného zapojení Slovenské civilních kapacit (expertů) do aktivit MKM. Na základě práce meziresortní pracovní skupiny pod vedením MZV SR z Bratislavy byl vypracován návrh zákona o vysílání civilních expertů na výkon práce v aktivitách krizového řízení mimo území ČR ao změně některých zákonů, který byl v listopadu 2011 schválen Národní radou SR a publikován ve Sbírce zákonů ČR pod číslem 503 / 2011. Zákon nabyl účinnosti 1. února 2012.

Přijetím zákona byly vytvořeny základy jednotného koordinovaného systému vysílání Slovenské civilních expertů, které bylo dosud možné řešit pouze na ad hoc bázi. Poprvé se vytvořila nejen možnost využití expertízy Slovenská soudců a státních zástupců v aktivitách krizového managementu, ale i expertů, kteří působí v nevládní sféře, soukromém sektoru, či akademických institucích.

Pro potřeby evidence civilních expertů, kteří mohou být vysílání do aktivit MKM, vede MZV SR v souladu se zákonem rejstřík civilních expertů, do kterého nominují expertů podle své věcné působnosti jednotlivé ústřední orgány státní správy a generální prokuratura (tzv. Vysílající subjekty).

Škola, jejíž žáci se umístí na prvním místě

V každé soutěžní kategorii budou uděleny tři ceny jednotlivcům (první, druhé a třetí místo). Ocenění pro jednotlivce tvoří diplomy a věcné ceny, každá v hodnotě 70 eur.

Škola, jejíž žáci se umístí na prvním místě v jednotlivých kategoriích, získá věcnou cenu – interaktivní tabuli v hodnotě do 1 500 eur.

Žáci, kteří se umístí na 4. až 15. místě v jednotlivých kategoriích, dostanou čestná uznání a dárkové předměty s logem soutěže.

Každé zapojené škole se po ukončení soutěže zašle čestné uznání.

Vyhodnocení prací bude probíhat v květnu 2015. Výsledky soutěže a vítězné práce budou zveřejněny na internetové stránce ministerstva během června 2015. Vítěze a vítězky budeme kontaktovat prostřednictvím školy. Předávání cen se uskuteční na slavnostním akcí s osobní účastí místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí a evropských záležitostí České republiky a předsedy Rady vlády České republiky pro lidská práva, národnostní menšiny a rovnost pohlaví Miroslava Lajčáka.

Jak se přihlásit do soutěže

Škola se zapojuje do soutěže zasláním výtvarné nebo slohové práce. Každá práce musí být podepsána a musí být k ní přiložena vyplněná přihláška. Na práce Vašich žáků se těšíme do 30. dubna 2015 na poštovní adrese:

Plakát soutěže vyvěste na viditelných místech ve škole. Pokuste se vytvořit prostor na vybraných hodinách a diskutujte se žáky na téma soutěže Moje já – já jsem já! Před samotnou tvůrčí prací dětí doporučujeme věnovat tématu minimálně jednu vyučovací hodinu – podpůrné materiály a příklady aktivit jsou uvedeny v části 8. Doporučujeme otevřít v rámci školy širší diskusi o lidských právech, právech dětí a o rovném zacházení. Vzhledem k omezenému počtu soutěžních prací z jedné školy lze uskutečnit třídní a školní kolo, jehož vítězné práce postoupí do celoslovenské soutěže.

Užitečné informace

Příklady aktivit se žáky na hodinách na téma Moje já – já jsem já! najdete volně ke stažení na webové stránce UNICEF v publikaci „Mluvme o právech i odpovědnosti“ v kapitolách

Čí právo? Čí povinnost?
Co je to stereotyp? Určení stereotypu
Potlačování stereotypů
Představování dětí a mladých lidí
Pěstování sebeúcty
Aktivní naslouchání
Naučit se zprostředkovat
Rozvoj občanského povědomí – což je přijatelné
Podílet se na rozhodování – do jaké míry
Zaujmi postoj – Fakta a názory
Zpravodajské hodnoty
Vše za den
Z obou stran fotoaparátu
Cíle pro lepší svět

Slovenský pěvecký sbor ADOREMUS

Slovenský pěvecký sbor ADOREMUS byl založen v roce 1992 jako celoslovenské vokální těleso s dramaturgickým zaměřením na sakrální hudbu. Sbor pracuje formou soustředění pod uměleckým vedením dirigenta Mgr. Dušana Billa, profesora církevní hudby bratislavského konzervatoře. Hlasovým pedagogem sboru je Dr. Oľga Šimová. Slovenský pěvecký sbor ADOREMUS mě sidlo v městě Vráble, je občanským sdružením.
ADOREMUS buduje svůj repertoár s akcentem na široký záběr do historicko-stylového vývoje duchovní hudby

(Gregoriánský chorál, „Polyphony sacra“, slovanské bohoslužebné zpěvy východního obřadu, černošské spirituály, naše i používání zahraničních duchovní písně, vokálně-instrumentální díla). V posledním období se věnujeme hlavně interpretaci sakrální hudby vokální polyfonie starých mistrů (Palestrina, Victoria, Lasso, Despres, Hassler, …) a sakrálním skladbám skladatelů 20. století (Biebl, Duruflé, Tučapský, Aguiar, ….). Jednou z dominant sboru je i uvádění díl Slovenská skladatelů od prvních zachovalých památek až po současnou tvorbu (Zarewutius, Trnavský, Rajter …) Od svého vzniku sbor uskutečnil množství koncertních vystoupení – úspěšně se představil na mnoha mezinárodních festivalech, účinkoval ve většině Slovenská míst , koncertoval v České republice, Maďarsku, Rakousku, Německu, Polsku. Nahrával v Slovenském rozhlase, spolupracoval se Státní filharmonií Košice, s americkým dirigentem Barry H. Kolmanna, se sólisty P. Mikulášem, T. palladiové, I. Paseka jako i dalšími koncertními umělci a skladateli. V roce 1998 vzniklo ve sboru komorní sdružení zpěváků OCTET ADOREMUS, které je jeho součástí. Kromě koncertní činnosti Slovenský pěvecký sbor ADOREMUS vykonává činnost iv oblasti liturgické, výchovně vzdělávací a ediční. Účinkuje na bohoslužbách a významných církevních slavnostech, organizuje celoslovenské školení církevních hudebníků. V roce 1995 založil a tři roky vydával čtvrtletník ADOREMUS – časopis o duchovní hudbě. Jeho pokračovatelem je časopis Adoramus TE.
Tradice sakrální hudby patří u všech kulturních národů světa k pokladům nedocenitelné hodnoty, který je třeba chránit a zvelebovat pro další generace. Slovenský pěvecký sbor ADOREMUS chce svou činností přispívat k živeni a pěstování této tradice.

Richard Vandra – hudebník

Richard Vandra se narodil 17. 8. 1944 v Slovinky při Krompachách
Svou profesionální kariéru zahájil v Slovenském komorním orchestru (1967, 1968), později se uplatnil jako sólista ve francouzském tělese Ensemble instrumental Andrée Colson, Langeais (1971 – 1976). V období let 1976 – 1985 byl členem souboru Trio Istropolitanum, v letech 1984 a 1985 působil ve Státním komorním orchestru Žilina jako pozvaný koncertní mistr skupiny violoncell a od roku 1986 je členem Symfonického orchestru Bilbao ve Španělsku (sólista a koncertní mistr skupiny violoncell). Jako sólista a komorní hráč účinkoval v Belgii, Bulharsku, Francii, Holandsku, Jugoslávii, Maďarsku, Německu, Rakousku, Španělsku, Švýcarsku, ve Velké Británii, v Kuvajtu. V jižní americe pak Argentině, Bolívii, Brazílii, na Haiti, v Nizozemských Antilách, v Hondurasu, v Kolumbii, Kostarice, na Kubě, v Mexiku, Peru, Portoriku, USA a Venezuele. O bohaté koncertní aktivitě svědčí úctyhodný počet dirigentů, instrumentalistů a orchestrů, se kterými Vandr spolupracoval. Z dirigentských osobností zmiňme jména jako Enrique Garcia Asensio, Zdeněk Bílek, Gustáv Brom, Eduard Fischer, Jiří Kout, Ondrej Lenárd, Yves Parmentier, Jan Prägant, Ludvík Rajter, Bystrík řeřichu, Ulrich Schwinn, Ladislav Slovák, Bohdan Warchal a další. Jeho komorními partnery byly o. i. Günther Beugel, Vladislav Brunner, Christiane Carpentier, Rafael Climent, Jan Figura, Ivan Gajan, Flora Gómez, Pavel Kováč, Rudolf Macudzinski, Horacio Parravicini, Ernest Patkoló, Luis Alberto Requejo, Daniela Varinský, Stanislav Zamborský. Spolupracoval s tělesy jako SF, Orchestr Opery Slovenského národního divadla, SKO, SF Košice, ŠKO Žilina, Camerata slovaca, Bratislavský komorní orchestr, Československý orchestr mladých filharmoniků Praha, Státní filharmonie Brno, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Komorní orchestr Bohuslava Martinů Brno, Orchestr Gustava Broma, Ensemble instrumental Andrée Colson, Philharmonisches Staatsorchester Halle, Philharmonisches Kammerorchester Wernigerode, Symfonický orchestr rozhlasu a televize Pleven, Orquesta de camara JC Arriaga, Orquesta Sinfónica de Bilbao a ď. Významnou kapitolu Vandrových profesionálních aktivit tvoří od poloviny 70. let pedagogická činnost, jejíž výsledky byly zhodnoceny v roce 1992 udělením titulu profesor (superior) na základě královského dekretu Ministerstva školství Španělského království v Madridu. Souběžně působil na VŠMU v Bratislavě a na Konzervatoři Kroměříž (1975 – 1977), dále na Higher Institut of Music v Kuvajtu (1977 – 1981) jakož i na Conservatorio de Ataulfo ​​Argenta ve španělském Santanderu (1990 – 1992). Od roku 1987 je řádným profesorem smyčcového oddělení (violoncello, komorní hra) na Conservatorio superior de JC Arriaga Bilbao, Španělsko. Vyučoval také na letních mezinárodních interpretačních kurzech ve španělských městech: Sevilla (1987), Marbella (1988), Mijas (1989), Burgos, Elda, Algeciras (1990), Burgos, Santander (1991), Santander (1994, 1995, 1998, 1999).

Nepotřebuji vydat knihu každý rok

Přestože se IVANA Dobrakovová považuje více za poviedkarku, nejvíce si cení román Bellevue. V hlavě má ​​již nápad na další, ale na jeho napsání potřebuje více času. A tak možná v tom čekání na příznivější podmínky vznikne ještě další sbírka povídek, jak tomu bylo v případě knihy Toxo.

Když po povídkovém debutu přijde autor s úspěšným románem, mnozí by očekávali, že zůstane při tomto žánru. Toxo je však opět návratem k povídkám. Je předčasné z tohoto usuzovat, který žánr vám je bližší?

„Vždycky jsem se cítila víc než spisovatelka povídek, asi i proto, že povídek jsem napsala opravdu hodně. Zároveň jsem však začala povídky psát s tím, že jednou napíšu Bellevue, a ten román dosud považuji za svou nejdůležitější knihu. To, že třetí kniha jsou opět povídky, souvisí zejména s tím, že jsem byla na mateřské a neměla jsem čas ani možnost soustředit se na nějaký rozsáhlejší text. V hlavě si nosím nápad na další román, ale čekám, až na to budou příznivější podmínky. “

Psali jste postupně jednotlivé texty s vizí chystané knihy, nebo jste je měli více rozepsaných a pak jste se rozhodli pro výběr sedmi povídek?

„Povídky vznikaly postupně, během těhotenství a poté mateřské, co se také odrazilo na tématu textů. Nepsala jsem je s vizí chystané knihy, na to mě víceméně namluvil vydavatel, kterému se líbila povídka o uklízečce Rose. Já jsem si chtěla také udělat radost novou knihou, tak jsem se podívala na všechno, co jsem za poslední tři roky napsala, a vybrala jsem povídky, které jsem považovala za publikovatelné, které spolu souvisely a částečně na sebe navazovaly, aby to mělo celé hlavu i patu. “

Snažíte se psát pravidelně nebo tvoříte pod vlivem jistých událostí, které mají v sobě už strukturu příběhu?

„Kdysi jsem psala každý den, byla jsem velmi disciplinovaná, hodinu denně, vlastně jsem se i částečně bála, že mě psaní“ opustí „, pokud se mu nebudu věnovat, že to zapomenu, cítila jsem skutečnou potřebu psát. Nalézala jsem odpovědi na často kladené otázky. Teď je to už, bohužel, úplně jinak, jednak na psaní nemám skoro nikdy podmínky a čas, jednak se mi už nechce psát „všechno, co mi napadne“, zároveň se bojím, abych se příliš neopakovala. Píšu, jen pokud svému nápadu opravdu věřím, píšu, když mám pocit, že cosi třeba zaznamenat, ale zároveň jsem začala psát dost hodně textů „pro soukromou potřebu“, nevhodných k publikování, nepotřebuji vydat knihu každý rok, abych si něco dokazovala, musím si věci dobře rozmyslet, cítím odpovědnost za to, co posílám „do světa“. “

Hrdinkami knihy jsou mladé ženy – Slovenky žijící v zahraničí nebo cizinky, což opět evokuje notorickou otázku o míře autobiografickosti knihy či některých textů. Přijatelnější řečeno, takovou knihu by asi těžko napsala osoba bez zkušeností s životem v cizině …

„Samozřejmě, kdybych nebyla Slovenka žijící v Itálii, která strávila tři roky na mateřské, v textech by se neobjevovaly témata exilu, ciziny, těhotenství, atd. Popravdě, čím déle píšu, tím více se přibližuji realitě, biografické psaní, už i ten magický realismus a překvapivé pointy mě postupně opouštějí. Zdá se mi, že v první knize jsem si nejvíc vymýšlela. Můj vydavatel mi jednou řekl, že i lidem, kteří mě neznají, musí být při čtení jasné, že je to celé o mně. “

Vaše hrdinky se ocitají v situacích bez pocitu bezpečí a štěstí a jejich osudy jsou často podávány poměrně depresivním způsobem. Jaká je vaše představa štěstí a co rozhoduje o tom, jak to štěstí „dávkujete“ svým protagonistky?

„Ke štěstí se mi těžko vyjadřuje, ale vzpomněla jsem si, co mi jednou napsal jeden přítel a jak mě to zasáhlo. Psala jsem mu o svých obavách, jaká jsem matka, jak se mi daří či nedaří vychovávat dceru atd., A on mi odepsal, že na tom vlastně až tak nezáleží: většina rodičů se snaží udělat vše proto, aby jejich děti byly šťastné, a kolik z nás jsou pak v dospělosti šťastní … Tak asi tolik ke štěstí. “

Přestože vaše tvorba je, naštěstí, na hony vzdálená té takzvané ženské literatuře, přece jen po vašich dílech asi sáhnou především ženy. Píšete to s tímto vědomím, či dokonce záměrem, nebo myslíte i na mužskou čtenářskou komunitu?

„Nemám pocit, že bych se zabývala výhradně ženskými tématy, například v románu Bellevue šlo o psychotické epizodu, která se může týkat stejně mužů, tak žen. Ale uvědomuji si, že v Toxo píšu opravdu zejména o mateřství, těhotenství, soupeření mezi matkami, zlomyslnosti na hřištích a podobných věcech. Tato témata jsem už však, doufám, touto knihou uzavřela. Popravdě, na čtenáře velmi nemyslím. Text musí být srozumitelný a musí se dobře číst. To je základ. Jinak jsem si však sama sobě ideálním čtenářům. Dávám sice číst své texty i jiným lidem a zajímá mě jejich pohled a připomínky, ovšem to, co chci říct a jak to chci říct, musím umět sama. “

Před pár lety jste se v jednom rozhovoru vyjádřili, že Slovensko má mnohem lepších povídkáře než například Itálie, kde žijete. Platí to stále a čím to je?

„Momentálně čtu Alice Munro a mám pocit, že nejlepších povídkáře má Kanada.“

Cítíte se více Slovenkou, která odešla za manželem do Itálie nebo už pomalu „Italkou slovenského původu“?

„Ani jedno, zůstala jsem kdesi na půli cesty. Jsem sice Slovenka, ale když přijdu do Bratislavy, necítím se tam již zcela doma, v Itálii však budu vždy cizinkou. Myslím si, že podobné pocity má mnoho lidí, co žije dlouhodobě v zahraničí. Nechci to však nějak dramatizovat. V Turíně jsem si zvykla a žije se mi tu dobře. “

Není reálné, že se vaším literárním jazykem stane italština? Nebyla by to i cesta k proniknutí do tamního literárního světa?

„Není to reálné. Nemyslím si, že bych někdy byla schopná psát v jiném jazyce než v mateřském. Nemám v italštině dostatečný cit, necítím se v ní úplně „doma“ a dosud dělám chyby. Navíc si myslím, že stát se spisovatelem, vydat knihu je v Itálii mnohem těžší než na Slovensku. “

Scientologie a Dianetika jako film na DVD, Blue Ray a na internetu
Problémy práce
Základy myšlení od L. Ron Hubbarda

Nejlepší slovenská próza propadla První a poslední lásce

Slovenské literární ceny za tento rok opanoval doyen tamní literární scény Pavel Vilikovský s titulem První a poslední láska. Hlavní ocenění získal jako jediný spisovatel už podruhé. S tím, že by navázal na úspěch své devět let staré knihy – Kouzelný papoušek a jiné kýče – vůbec nepočítal. Na Slovensku totiž vychází původní domácí tvorby obrovské množství.

Do soutěže Anasoft litery přihlásili vydavatelé 194 titulů. Podle poroty byl výběr vítěze nečekaně složitý. „Jsem přesvědčený, že do první desítky patří patnáct, možná dvacet titulů,“ poukazuje na vysokou úroveň slovenských novinek porotce Peter Zajac.

Sedmnáctý ročník Miss Universe CR už zná finálovou dvanáctku

Nakonec o jediný hlas zvítězila První a poslední láska prozaika a překladatele Pavla Vilikovského. Svou knihu nechtěl hodnotit ani příliš vysvětlovat, názor si podle něj má udělat čtenář sám. „Jsou to všechny záhady života. Kde jsem přišel k inspiraci, si nepamatuju a knihu jsem napsal, protože jsem v důchodu a nemám co dělat,“ prohlásil. Prozradil jen to, že kniha je složena ze dvou zdánlivě nesouvisejících novel, jejichž hlavním motivem je láska k životu.

Překlad románu V. Staviarskeho Kale boty v ukrajinštině
Dějiny vědy a techniky
Výroba keramiky – Jedinečnost modřanské majoliky
Polští Američané

Porota literární ceny se shoduje, že Vilikovskému vyrůstá celá řada nástupců. „V příštích letech tak budeme u mladší generace svědky velmi zajímavých výstupů a výsledků,“ odhaduje Zajac. Jeho slova potvrdila cena čtenářů – odnesl si ji právě zástupce mladších autorů, čtyřiatřicetiletý Tomáš Varga za svou debutovou novelu Grázl.

Autorské čtení finalistky Anasoft litera Jany Beňové

Do učebnic literatury se nevejde vše, co je momentálně aktuální. Proto vznikl projekt Živý bič charakterizován sloganem Živá literatura útočí na čítanky !, který již několik let organizuje občanské sdružení ars litera. Cílem tohoto projektu je dostat současnou slovenskou literaturu blíže ke čtenáři. Je zaměřen hlavně na mladé lidi. Spisovatel Pavel Vilikovský píšíci romány je opravdu dobrý.

Proto se v rámci něj každoročně „rozběhnou“ Slovenská autoři do více míst Slovenska, kde se v knihovnách a na středních školách setkají se svými čtenáři. Sabinov je jedním z míst, kde každoročně v listopadu můžeme přivítat někoho z renomovaných Slovenská autorů. V pořadí čtvrtou finalistkou Ceny Anasoft litera a to hned dvojnásobnou / za roky 2009 a 2013 /, která se v Sabinovská knihovně setkala se svými čtenáři, byla spisovatelka Jana Beňová. Narodila se Bratislavě a na literární dráhu vstoupila třemi básnickými sbírkami světloplaché, Lonochod a Nehota. Pak ovšem přechází od poezie k psaní prózy, kterou můžeme nazvat poetickou. Její román Plán odprevádzania byl v roce 2009 nominován na již zmíněnou Cenu Anasoft litera – myšlenka knihy vyjadřuje, jak je důležité chránit a doprovázet milované osoby. V roce 2012 dostala za tento román Cenu Evropské unie za literaturu. Zatím posledním románem Jany Beňové je román Pryč! Pryč! .Jak ústřední téma zvolila autorka neustále útěky a návraty hlavní hrdinky. Za román byla nominována v roce 2013 do desítky finalistů Ceny ANASOFT litera. Setkání s Janou Beňová můžeme klidně nazvat vícegenerační akcí, protože v prostorách knihovny se sešla více než čtyřicítka účastníků: dorůstající generace – studenti gymnázia i starší generace – kotníky Sabinovská Senior klubu. Proto se i beseda vyznačovala různorodostí otázek a názorů. Janu Benovi můžeme klidně označit za autorku v neustálém pohybu. Sama sebe charakterizuje jako chodce a neustále přemísťování se jí způsobuje uspokojení a inspiruje ji. Mladých lidí například zajímalo zda ve svých prózách píše o sobě, proč se vlastně stala spisovatelkou, zda kteří autoři ze slovenské literatury ji inspirují. Jana Beňová prozradila, že ji zaujaly díla R.Slobodu, S.Rakúsa, P.Vilikovského, ze světových autorů má ráda díla A. Camuse, S.Becketa, F.Kafku. Z dětství přiznala rychlý přechod od čtení pohádek k literatuře pro dospělé. Otázky také směřovaly na její zahraniční pobyty ve Francii / Paříž /. Na otázku, zda se více cítí prozaických nebo básnířkou odpověděla, že prózu píše ao poezii se pokouší. Senioři se zase za starší generaci vyjádřili, že její romány a povídky nebyly pro ně lehkým čtením, protože jsou zvyklí na knihy s uceleným dějem plynoucím v jedné linii. I v městské knihovně při debatě s účastníky besedy čas vyhrazený na autorská čtení a otázky uplynul velmi rychle a Jana Beňová se už opět spěchala do Bratislavy. Předtím ještě poradila zvlášť mladé generací, aby četli čím více, nebáli se pouštět i do „těžší“ literatury, neboť jen tak si rozšíří obzory.

průlom Hornádu

Prielom Hornádu je přibližně 16 km dlouhý úsek horního toku řeky Hornád od ústí Velké Bielé vody po Smižany. Hornád zde vytvořil kaňonovité údolí, břehy kterého spadají z bočních hřebenů a vrchů místy s více než 300 m výškovým rozdílem. Díky své turistické historii má Prielom Hornádu zvláštní postavení mezi přírodními hodnotami Slovenského ráje.
Předchůdce Hornádu na konci mladšího neogénu tekl po plochém dně dnešní Hornádské kotliny přibližně o 150 m výše. V období na rozhraní mladšího neogénu a čtvrtohor se území Slovenského ráje začalo zdvíhat, zatímco dno Hornádské kotliny klesat. Hornád se začal zařezávat do podloží svého toku a tak vznikl nejen on, ale i na něho navazující přítoky ( Lesnica, Velká Bielá voda, Biely potok) s menšími přítoky s vodopády a kaskádami, které do nich stékají ze svahů planiny Glac.
První přechod Prielomem Hornádu po jeho zamrznuté hladině se uskutečnil v únoru 1906. V červenci 1906 se B. Hajtsch a L. Hajtsch na primitivní plti splavili tokem Hornádu od Hrabušic (Hrdlo Hornádu) po Smižany (vyústění Hornádu u Smižanské Maše).
Prielom Hornádu nebyl po celé své délce průchodný. Až v roce 1960 byla zahájená výstavba lanové lávky v ústí Kláštorské rokliny a roce 1974 byla ukončená etapovitá výstavba „stezky Horské služby“. Na této stezce je zabudovaných 7 kovových mostíků a lávek, přibližně 320 m řetězů v exponovaných skalních stěnách, 140 stoupaček a přibližně 70 m dřevěných lávek.

Kde je možné se v Maďarsku zajímat o Dianetiku
V Maďarsku je velká řada Dianetických skupin, dianetických center kde se lze naučit v životě používat Dianetiku.

Scientologie – vše o Scientologii, jak jsem poznal Scientologii

Magie sody bikarbóny v kuchyni

Přečtěte si rady rad pro vaši domácnost i kuchyni. Budete překvapeni, kde všude ji můžete využít. Stačí pouze pár lžic a zázrak je na světě.

Není snad kuchyň, kde by se nepoužívala. Ano, mluvíme o sodě sodu nebo jedlé sodě, z učebnice znáte chronicky známý vzorec NaHCO3. Někdo ji přidává do koláčů namísto prášku do pečiva, jiní si zase dají mokka lžičku, když se projedli.

Scientologie – vše o Scientologii
Psychosomatické nemoci
Dyslektik neznamená hlupák

Je cenově dostupná a nebudete mít žádné vedlejší účinky.

1. Zelená zelenina, například hrách či fazolky si udrží intenzivnější barvu, pokud do vody při vaření přidáte trochu sody. Zelená zelenina (brokolice, špenát atd.) Si zachová přírodní barvu pokud během vaření přidáte lžičku tohoto prášku.

2. Zeleninu, ovoce i salát umyjete důkladně, když přidáte na litr vody lžičku nebo dvě sody.

3. Pokud máte příliš kyselé ovoce, problém vyřešíte přidáním „mezi prsty“ sody na kilogram.

4. Chcete, aby se vám rychleji uvařily fazole nebo ostatní luštěniny? Přidejte lžičku sody na 4 litry vody. Navíc to pomáhá proti plynatosti.

5. I zelí uvaříte rychleji a navíc zachováte vitamíny. Stačí když přidáte do hrnce lžičku sody.

6. Čaj i káva budou obzvlášť voňavé, pokud přidáte špetku sody do šálku.

7. Soda bikarbona se hodí při kombinaci s kyselými přísadami jako je ocet, zda citronová šťáva, ale is jogurtem a podmáslím. Vyžaduje však přesné dávkování. Pozor! Pokud přidáte velké množství, může to mít nepříjemnou chuť!

8. Změkčí maso naložené v lednici.

9. Pokud trošku sody přidáte do rajčatové omáčky, působí proti zvýšení kyseliny.

10. Používá se i jako náhrada droždí nebo prášku do pečiva.

11. Odstraní pach z ryb na rukou. Odstraňuje i pach z myčky (mezi dvěma cykly posypte dno).

12. Do čisticího prostředku na mytí nádobí přidejte 2 lžíce sody; nádobí bude lépe umyté a bude mít pěkný lesk. Čistí kuchyňskou desku, ledničku i mikrovlnku. Na vlhkou kuchyňskou hadřík nasypejte trošku sody a utírejte s ní. Nasypte trochu sody na špinavý sporák a snadněji se umyje.

13. Z porcelánu odstraňuje skvrny od kávy a čaje, čistí termosku, houbičky a utěrky na nádobí. (Do 1/2 litru vody dejte 2 lžíce sody a jen několik kapek mycího prostředku).

14. Čistí připálené hrnce – 5 lžic sody dejte do vody, povařte a nechte odstát.

15. Čistí očmudené cihly z krbu i zahradního grilu.

16. Pokud je vám špatně po jídle a zvedla se vám kyselina, dá se udělat nápoj – lžička sody a trošku octa rozmícháme ve sklenici vody. Pouze vypijeme a do pár minut se vám uleví.

17. Když se srazí omáčka, třeba tam dát špetku sody.

Byznys s pašovanými cigaretami vynáší více než drogy, tvrdí pašeráci

Byznys s cigaretami vynáší podle pašeráků více než drogy. Ročně něj obviní desítky lidí, mnozí z nich končí za mřížemi. Na východní hranici v pondělí chytili dvou Slováků a jednoho Ukrajince. Cigarety nenesli na chrtech, jako obvykle. Mají nový způsob.
Soutez – Vytancujte SI SEN a VYHRAJTE 3500 EUR

Téměř päťdesiatisíc kusů cigaret se pokusili pašeráci převézt přes východní hranici na štvrokolkách.

„Jak se pasovali, tak se i pašuje, ale teď to už není to, co bylo kdysi,“ přiznává ukrajinský obyvatel Vasil.

Slovensko-ukrajinský hraniční přechod hlídají psi a mají tam i skenery. Zelená čára je zase vybavena špičkovou technikou.

„Všude samé kontroly. Nepasuje se již jako v minulosti,“ dodává Vasil.

Nové trendy pašování

Přesto nelegální obchod s tabákem stále funguje. V obci Ubľa chytili hraničáři ​​dvou Slováků a Ukrajince. Měli tři plné kufry cigaret.

„Při kontrole našli u Slováků a Ukrajince cigarety, které převáželi na čtyřkolkách a svých tělech,“ potvrdila Agnesa Kopernická, mluvčí Ředitelství pohraniční policie v Sobrancích.

Pašovaného zboží chývali ochranné známky. Únik na spotřební dani vyčíslili na téměř sedm tisíc eur. Důvodem pašování je cena cigaret.

„Podle vás jsou levné, ale podle nás jsou drahé. My nemáme takové výplaty jako vy,“ dodal Vasil.

Případ už převzal Kriminální úřad finanční správy. Cigarety skončili na celním úřadě.